Po devíti hodinách bloudění horským pralesem Bwindi na hranicích mezi Ugandou a Kongem už meleme z posledního. Zakopáváme o liány a nohy kloužou červeným bahnem. Cíl jediný - podívat se do očí tomu neuvěřitelnému tvorovi, který je nám ta blízký, až máme potřebu jej zničit. Jdeme ve skupině šesti turistů, čtyř nosičů a dvou strážců vybavených kalašnikovem. Škrábání se nahoru, klouzání dolů, nahoru a dolů. Je to jako šplhat v obrovském skleníku, kde hustota vzduchu odpovídá nadmořské výšce kolem tří kilometrů, vlhkost stoprocentní. Najednou zvedne průvodce ruku s mačetou na znamení. Před námi se otevírá pralesní mýtina se skupinou šesti horských goril. Vnitřní pocit se dá těžko popsat. Ta energie, vznešenost a dokonalost, pocit těsné blízkosti a zároveň propasti hluboké stamiliony dní...
Horské gorily jsou unikátní primáti (největší na světě), velmi podobní lidem. Posledních zhruba tisíc jedinců tohoto živočišného druhu žije na jediném místě na světě, v národních parcích Virunga a Bwindi, které se nachází poblíž rovníku v neveliké oblasti na hranicích Ugandy, Rwandy a Demokratické republiky Kongo. Pokud je chcete spatřit, musíte za nimi vyrazit právě sem.
Horské gorily mají hustší srst než ostatní gorily. Samci měří kolem metru osmdesát až dvou metrů a váží až dva metráky. Samice jsou menší, měří míň než půldruhého metru a váží do sto deseti kilogramů. Průměrně se dožívají pětatřiceti let. Žijí v rodinných tlupách, které čítají až dvacet nebo i třicet jedinců a v jejím čele stojí veliký samec - silverback. Gorilí tlupa se neustále přesouvá po hornaté oblasti (nejčastěji ve výškách mezi dvěma a půl až čtyřmi a půl kilometry), aby si obstarala dostatek potravy, která je výhradně rostlinná. Dospělá gorila denně spořádá kolem dvaceti kilogramů listí, výhonků či ovoce. Tato strava je bohatá na vodu, takže gorily nepotřebují pít. Pohybují se po čtyřech, ale zvládají i chůzi po zadních; podobně jako lidé jsou aktivní za světla a v noci spí. A jaké okolnosti přivedly tyto unikátní tvory na hranici vyhubení?
Na vině jsou jednoznačně lidé. Vedle pytláků, kteří je loví kvůli zmíněným trofejím a masu, je obrovským problémem těžba dřeva z tropického deštného pralesa, jež je přirozeným domovem goril. Stromy se kácí jak kvůli výrobě dřevěného uhlí, tak i kvůli získávání další půdy pro zemědělskou činnost. Životní prostor horských primátů se tak každým dnem zmenšuje a stále častěji se dostávají do blízkosti k lidským sídlům, kde jim hrozí smrt. Stejným nebezpečím je také těžba nerostných surovin – v Kongu získaly dvě evropské společnosti před pár lety koncesi na těžbu ropy v těsném sousedství národního parku!
V neposlední řadě pak mají gorily smůlu, že jejich kousek světa se nachází v oblasti, která v posledních desetiletích rozhodně nebyla synonymem míru a stability. Řádění krvavého řezníka z Kampaly Idiho Amina v Ugandě sedmdesátých let, genocida Tutsiů ve Rwandě let devadesátých, občanská válka v Zairu resp. Kongu na přelomu tisíciletí a do současnosti přetrvávající útoky Konyho Armády Božího odporu tvořené dětskými zfetovanými bojovníky vedlo k přesunům stovek tisíc zoufalých uprchlíků sem a tam přes oblasti, kde se nachází životní prostor horských goril. A dvě stě kilo masa je pro hladového uprchlíka hodně velikým lákadlem…
